Zpráva z veletrhu MEDICA 2012
Ve dnech 13. - 17. 11. 2012 jsme se zúčastnily školní exkurse v Německu. První dva dny byly na programu exkurze zajištěné na jedné z největších technických Německých univerzit, na RWTH Aachen. Poslední den, tedy v pátek, jsme se přesunuly do Düsseldorfu na prohlídku nejvýznamnějšího mezinárodního veletrhu zdravotnické techniky v Evropě, a to veletrhu MEDICA 2012. V 17 zaplněných halách bylo k vidění množství zdravotnické techniky, rehabilitačních pomůcek, ale i zdravotnického materiálu a dalšího vybavení (např. i kancelářské potřeby). Kromě vystavovatelů lékařské techniky na výstavu přijeli i vystavovatelé zajišťující software pro zabezpečení a řízení nemocnic, a nebo také firma starající se o instalaci potrubní pošty. Vzhledem k velikému množství vystavovatelů by nebylo možné popsat vše, co jsme viděly. Dostaly jsme tedy za úkol se podrobněji zaměřit na firmy zabývající se vývojem a výrobou zdravotnických lůžek.
NITROCARE Jako první jsme se zastavily u výrobce Nitrocare. Stánek této Turecké firmy vypadal honosně, ovšem při bližším zkoumání jsme nalezly několik nedostatků. Jako naprosto nereprezentativní nám připadalo to, že jedna z vystavovaných postelí měla rozbitou postranici, což by nás, jako potenciální zákazníky, od koupě rozhodně odradilo. Na některých postelích jsme si všimly jakéhosi indikátoru náklonu - v postranici postele byla kulička pohybující se za sklíčkem v prostoru ve tvaru obloučku, kde byly vyznačeny stupně. Takovýto „zlepšovák“ nám připadal naprosto scestný a to nejen proto, že se tyto kuličky zasekávaly a tudíž nebyly příliš přesné. Nemocniční personál jistě více ocení, když se postel sama dokáže při zmáčknutí určitého tlačítka vrátit do vodorovné polohy a personál při tom nemusí kontrolovat nějakou kuličku (automatické nastavování postele do vodorovné polohy není novinkou). Navíc na nás tyto postele nedělaly příliš stabilní dojem. Pokud jsme postel chytly za postranici a trochu s ní zatřepaly, začala se celá chvět. Další a ne příliš pozitivní dojem na nás udělali lidé vystavující na tomto stánku. Jako studenti, mladá děvčata, jsme pro ně nepředstavovaly potencionální kupce, byly jsme pro ně nezajímavé a nikdo se nám nechtěl příliš věnovat. Takovéto chování jsme nepozorovaly pouze u této firmy, ovšem zde nebyli vystavovatelé schopni se nám věnovat ani po tom, co jsme je oslovily.
STIEGELMEYER Další firma, jejíž stánek jsme navštívily, byla německá firma Stiegelmeyer. Z prezentace firmy jsme měly pocit, že je na špičkové úrovni a eventuální koupi výrobku bychom zde rozhodně zvažovaly. Postele byly na pohled z kvalitních materiálů, stabilní a bytelné. Nutno podotknout, že nás zde velice mile překvapil i přístup vystavovatelů, kteří si na nás udělali čas a ochotně odpovídali na všechny naše otázky. Kromě běžných postelí, které neposkytovaly žádné speciální funkce a nevyjímaly se od ostatních vystavovaných postelí, nám byla ukázána postel, která má v sobě zakomponované senzory snímající pohyb pacienta. Z těchto senzorů je veden výstup na panel umístěný v sesterně, takže sestry mají přehled o tom, jestli se pacient nachází v posteli nebo ne (sestry tak hned vědí, jestli pacient vypadnul z postele, popř. jestli pacient, který má zakázáno opouštět postel, tuto neopustil). Dalším zajímavým modelem postele byl model VERTICA, který má sloužit k urychlení rehabilitace pacientů a jejich návratu do „běžného života“. U tohoto modelu se vychází z toho, že rehabilitace pacientů se výrazně zlepšuje při uvádění pacientů do sedu a následně do vzpřímené polohy. Pro lidský organismus je totiž nepřirozené celý den ležet. Aby nebyla celá námaha při zvedání pacienta na lékařském personálu, snaží se tato postel vycházet sestrám vstříc a část práce přebírá za ně. Bylo to poprvé, co jsme postel s touto funkcí viděly, nicméně na výstavě se postel s podobným nápadem objevila ještě párkrát. Stiskem spínače se postel začne polohovat až do tvaru křesla. V takto napolohované posteli mohl pacient bezpečně sedět. Na obou okrajích postele u nohou se daly přidat dvě podložky pro nohy, aby se pacientovi příjemně sedělo. Navíc se z desky na straně postele u nohou dal udělat stoleček. Z této polohy sedu už pak má být pro pacienta mnohem snazší vstát. Dále jsme s vystavovateli diskutovaly, co se u postelí nejčastěji rozbíjí. Bylo nám řečeno, že největším problémem jsou u všech postelí s ovladačem přívodní šňůry (což můžeme sami potvrdit z vlastní zkušenosti z povinné školní praxe v nemocnici). Aby se s ovladačem dobře manipulovalo a mohl ho ovládat pacient i personál, jsou tyto šňůry většinou poměrně dlouhé, navíc se časem původně pružná struktura kabelu „vytahá“, začne se prověšovat a tahá se po zemi. Při manipulacích s postelemi poté personál nebo i pacienti kabel od ovladačů mechanicky poškodí jeho přejetím při přesunu postele. Řešení firma hledala v umístění ovladače přímo do postranice postele. Personál byl ovšem k tomuto zařízení neopatrný a při najetí do překážky nebo jiné postele byly ovladače poničeny. Oprava takovýchto ovladačů umístěných v postranicích navíc byla mnohem nákladnější než koupě nového ovladače s kabelem, tak od tohoto řešení upustili. Další myšlenkou bylo vyrobit ovladače bezdrátové. V dnešní době není problém s výrobou takovéhoto ovladače, ale s pacienty, kteří by si bezdrátové ovladače odnášeli domů jako suvenýry.
PARDO U této španělské firmy nás na jednom typu postele zaujaly znaky RTG přístroje. Napadlo nás, jestli není RTG přístroj do lůžka již zabudován, ale po bližším zkoumání jsme zjistily, že jen obsahuje místo na kazety s filmem a rám postele je z materiálu, který netlumí rentgenové paprsky. Samotný RTG přístroj se musí nad postel přivézt externí. Je sice pravda, že oproti ostatním klasickým vystavovaným postelím to bylo něco „zajímavého“, ovšem novinkou to pro nás nebylo.
HILL ROM Americká firma HILL ROM se na výstavě zaměřila (nejen) na obézní část populace. Zaujalo nás příslušenství postele. Pomocí speciálního zvedáku a pásů bylo možné pacienta polohovat, či zvedat končetiny k lepšímu vyšetření a terapii. Samotný přesun pacienta, který není schopný pohybu, byl vyřešen systémem posuvného a zvedacího elektrického zařízení. Pod pacienta se podsunuly dvě plachty z jemného, klouzavého, ale pevného materiálu. Mezi ně se poté vsunuly pevné popruhy, pomocí kterých měl být pacient zvednut. Díky klouzavému povrchu plachet šlo podsunout pevné popruhy pod pacienta velice lehce. Vrchní plachta se vyndala a popruhy se zapojily na zvedací zařízení. Jednoduchým stiskem tlačítka se pacient vyzvedl a díky stropnímu posuvnému závěsu mohl být libovolně transportován. Tento způsob zvedání obézního pacienta z postele jsme si směly i vyzkoušet, firma totiž měla v určitých časových intervalech demonstrace funkce celého systému. V tomto případě byla ale demonstrace zaměřená spíše na zvedací systém než na samotnou postel. Tato firma nabízela i postel pro urychlení rehabilitace pacienta s podobným principem jako postel firmy Stiegelmeyer. Rozdíl byl v tom, že tato postel se nezvedala tak moc. Do skutečné polohy sedu s narovnanými zády se pacient dostal, až když mu záda podložili velkým polštářem. Odlišná ale byla především v tom, že se dala rozdělit na dvě části. Horní dvě třetiny matrace byly spojené a horní část postele (ta pod hlavou) se při polohování do polohy křesla zvedala. Spodní třetina postele (část, která je pod nohami) se dala posunout na stranu. Tím bylo umožněno pacientovi sedět v poloze, kdy má kyčle zhruba ve výšce kolen a kotníky mohly být volně za koleny. Z takovéto polohy se totiž pacientům údajně lépe vstává. Vstávání pacientům navíc usnadňovalo madlo, které se dalo z odsunuté spodní části postele zvednout a pacientovi tak poskytovalo nutnou oporu při zvedání. Takovouto polohu sedu při použití postele modelu VERTICA od firmy Stiegelmeyer nebylo možné zaujmout. Matrace na této posteli musela kvůli odsouvání spodního dílu být také rozdělena na dvě části. Odsunutá spodní část postele mohla posloužit i jako sedátko pro návštěvu nebo pro lékaře, který je ve stejné výšce s pacientem a nepůsobí pak na pacienta tak dominantě. Kromě této funkce umožňovala postel ještě další urychlení rehabilitace. Pod matrací se nacházelo poměrně velké množství speciálních plastových součástek ve tvaru velkých motýlků. Tyto části dokázaly vibrovat a tím stimulovat pacienta. Způsob vibrace těchto částí byl volitelný dle několika schémat (diagonálně, laterálně…). V dnešní době se totiž personál může pacientovi věnovat aktivně jen po relativně krátkou dobu. Pacienta ležícího v posteli tak v rámci rehabilitace na chvilku zvednou z postele, cvičí s ním a po půl hodině ho zase položí do postele a nechají ho zbytek dne ležet. Tím se veškerý efekt rehabilitace ztrácí. Tato postel má umožnit stimulaci pacienta i bez nutnosti zatěžovat při tom personál. Další postelí, která nás zaujala, byla postel určená na jednotku intenzivní péče nebo na jiná oddělení, kde jsou pacienti napojeni na dýchací přístroj. Postel totiž umožňovala vibrační terapii, která se používá právě u inkubovaných pacientů, protože vibrace postele pomáhají uvolňovat hleny z dýchacích cest. Zajímavé bylo, že kromě samotné vibrace bylo možné nastavit i jiný režim terapie - kdy se pacient překlápí z jedné strany na druhou – a to tak, že se jedna strana matrace nafukuje a druhá vyfukuje. To má rovněž sloužit k uvolnění hlenů v dýchacích cestách. Tato funkce je ovšem spíše funkcí matrace než funkcí postele.
PROMA REHA Jediná firma z České republiky, na kterou jsme na veletrhu u vystavovatelů postelí narazily, byla firma Proma Reha. Jako novinku zde vystavovali lůžko TITAN, bariatrickou postel určenou pro zátěž do 500 kg, která umožňovala oboustranný boční náklon postele. Naklánění postele na obě strany usnadňuje personálu nemocnic péči o nepohyblivé pacienty. Kromě toho je lůžko ještě vybaveno řadou měřících a monitorovacích funkcí. Další pro nás zajímavé lůžko bylo nerezové lůžko, které bylo možné umývat v automatických myčkách postelí. Zdálo se nám ale, že tato vystavovaná elektrická postel měla dost složitý a zmatený ovladač. Pro personál nemocnice může být nepřehledný. U jedné z postelí, kterou jsme zkoušely pomocí ovladače pohybovat, nás překvapila poměrně veliká rychlost pohybu postele. Při naklánění postele se nám taková veliká rychlost zdála nevýhodná a možná až nebezpečná. Nicméně jsme byly ubezpečeny, že je to testované a pacient z postele nevypadne.
Závěrem je nutné říci, že vystavovatelů postelí bylo samozřejmě mnohem více (byla jim věnována jedna celá hala). Všechny výše uvedené firmy nás něčím zaujaly (ne vždy pozitivně). Vzhledem k velkému počtu vystavovatelů jsme se snažily zjistit, proč vlastně na této výstavě jsou, co vystavují, jestli mají něco speciálního, nějakou novinku, něco inovativního nebo čím by nás prostě chtěli přesvědčit ke koupi postele, kdybychom jsme si nějakou koupit chtěly. Následuje výčet vystavovatelů, u kterých jsme viděly pouze klasické postele, ať už mechanické nebo i elektrické (nebo jsme je prostě jen nestihly vyzpovídat).
Sizewise Worldwide Oostwoud Tautman Linak Hopefull Karismedica Kenmak Gardhen Bilance Schell Industries Savion
Závěr Na německém veletrhu Medica jsme se zaměřily na nemocniční lůžka. Většina lůžek se podle nás lišila převážně designově. Funkce zvedání celé postele, částí pod hlavou, trupem či nohami je dnes základním vybavením každé elektrické postele (k čemu by tam taky jinak ta elektřina byla). Někteří vystavovatelé nás ale přeci jen překvapili tím, že nám dokázali předvést lůžka, která se od ostatních něčím lišila. Na tomto veletrhu jsme poprvé spatřily postel, která pomáhá pacientovi se vstáváním a také bariatrické postele. Je nám jasné, že bariatrické postele nejsou žádnou novinkou, přesto to pro nás bylo první reálné setkání s něčím takovým a u firmy Hill Rom jsme si dokonce mohly při demonstraci vyzkoušet, jak funguje jejich zvedací zařízení pro těžce obézní pacienty, kteří jsou imobilní. Je škoda, že jsme na prohlídku veletrhu neměly více času. Vzhledem k tomu, že jsme se snažily najít u lůžek něco zajímavého, trvala nám prohlídka této haly velice dlouho. V této hale se totiž nacházelo velké množství vystavovatelů, o kterých jsme nikdy nic neslyšely. Nejprve jsme tedy hledaly stánky, které měly potenciál ukázat nám něco nového, a poté jsme musely většinou vynaložit velké úsilí na to, aby nám byly sděleny od vystavovatelů nějaké informace. Na jednu stranu nedůvěřivé chování vystavovatelů chápeme, na druhou stranu nás jako studentky mrzí. Nicméně možnost podívat se na tuto výstavu pro nás byla inspirativní a především jsme si teprve na této výstavě uvědomily, jak široký okruh oborů zdravotnictví zahrnuje.