Z Prahy jsme v úterý letěli malým vrtulovým letadlem do Düsseldorfu. Prvním zážitkem byla cesta z Düsseldorfského letiště na letištní vlakovou stanici, kterou jsme absolvovali visutým vlakem (taková obrácená menší vlaková souprava). Nastoupili jsme do pěkného a komfortního vlaku a nechali se unášet do Aachen. Tam jsme přijeli večer a po ubytování v příjemné studentské ubytovně, která se nacházela pár kilometrů od nádraží, jsme si šli do baru, který k ubytovně patřil a měl toho dne ještě naštěstí otevřeno, dát něco malého k snědku ze zdejší nabídky jídel a pak se odebrali do svých ubikací vyspat se na zítřejší nabytý den.

Dalšího dne ráno, jsme po snídani vyrazili směr RWTH Aachen. Cílem byla budova z nového komplexu, který nebyl zatím dostavěný a byl poblíž velmi zajímavé až futuristické nemocnice. V této nové budově patřící Helmholtzově institutu pro biomedicínskou techniku nás přivítal prof. Blažek a poté i prof. Leonhardt. Následně nám byli prezentovány některé projekty, kterými se v současné době zabývali, jako například měření EKG suchými elektrodami v automobilové sedačce. K obědu jsme navštívili místní menzu, která byla nová, prostorná a také měla bohatý výběr jídel, bohužel na ty nejchutnější byly fronty. Po obědě jsme se vydali do jedné z původních budov RWTH Aachen, kde nám český doktorand prezentoval další výzkumné projekty, tentokrát hlavně z oblasti mikroelektroniky (např. oční implantáty). Po prezentaci nás provedl výrobní halou na výrobu a úpravu mikroobvodů. Což byla taková třešnička na dortu celé exkurze do RWTH Aachen toho dne. Pak jsme se vydali prozkoumat centrum města, ve kterém se nacházelo mnoho dalších budov patřící univerzitě, a vynikající večeři, na kterou nás univerzita pozvala, jsme si dali v jedné „studentské“ restauraci.

Druhý den jsme se ráno vydali na pracoviště Institut für Technische Akustik, kde jsme byli obeznámeni s projekty a pomůckami k měření. Prošli jsme si také některé z učeben, laboratoří a místností k měření různých parametrů předmětů, materiálů z hlediska akustiky. Po obědě v provizorní stanové menze v centru, jsme se na zbytek dne vydali na nejvyšší vrchol Nizozemí, který ležel nedaleko trojmezí Německa, Belgie a Nizozemí. Při cestě z vrcholu jsme se u hranic rozdělili a naše část se vydala do centra Aachen nakoupit výborný místní perník na památku a na povečeřet.

V pátek jsme časně vyráželi na vlak do Düsseldorfu. Vlakem sice v Čechách moc necestuji, ale ty německé byli opravdu příjemné a komfortní. Na nádraží jsme si uložili kufry do skříněk a nastoupili do něčeho, co připomínalo metro a mířilo to směrem výstaviště. Když jsme ale vyjeli na povrch, ukázalo se, že to byl spíše transformer…metro a tramvaj v jednom. Problém mezi zdvihem vagónu vůči zastávkám byl vyřešen kulišácky transformováním rovné podlahy u dveří ve schůdky. V konečné jsme vystoupili a ocitli se u vchodu na výstaviště. Celý areál byl obrovitánský, stánků nepočítaně. Snaha zkouknout všechno končila „prolétáváním“ jedním pavilonem za druhým, a nebo si člověk musel cíleně vybrat několik málo pavilonů v kterých se detailněji porozhlédl. Naší skupince se podařilo projít téměř vše, s vědomým vynecháním dvou třech pavilonů. Naneštěstí nám ale některé objevy ostatních unikly, ač jsme se do jednoho z pavilonů, kvůli jedné takové zajímavosti vrátili. Co mě nejvíce zaujalo, byla čínská firma provozující rentgenové C-rameno na svém stánku, bez jakéhokoliv stínění. Naneštěstí, nebo spíš naštěstí, když jsem si chtěl nechat zrentgenovat ruku, vyskytli se problémy s napájením. Po vyčerpávajících sedmi hodinách procházení výstaviště jsme zamířili do centra města. Vánoční trhy, které jsme si chtěli prohlédnout, nebyli bohužel ještě otevřeny, a tak jsme zašli na večeři a pak se podél Rýna prošli až k bývalému vysílači nyní vyhlídkové věži, ve které jsme hodnou chvíli zůstali a kochali se nočním Düsseldorfem. Když nadcházel čas odjezdu vlaku, vydali jsme se na nádraží a vlakem na letiště a domů.